Nezvykle mohutná věž kostela Nejsvětějšího srdce Páně je zcela nepřehlédnutelná. I proto tento kostel ovládá prostor rozsáhlého náměstí Jiřího z Poděbrad. Originální dílo slovinského architekta Josipa Plečnika však ne vždy bylo považováno za dominantu náměstí. O novém kostelu pro dynamicky se rozvíjející se Královské Vinohrady se začalo uvažovat už na přelomu 19. a 20. století. Jediný vinohradský kostel svaté Ludmily na náměstí Míru přestával kapacitně vyhovovat. Proto věnovalo městské zastupitelstvo pozemek na náměstí Jiřího z Poděbrad, aby zde vznikl další kostel. Veřejnou soutěž v roce 1919 vyhrál, díky jednoznačným doporučením českých architektů, slovinský modernistický architekt Josip Plečnik. Josip Plečnik se mezitím věnoval především rekonstrukci a přestavbě Pražského hradu. K tomuto úkolu ho vybral tehdy sám prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Plečnik pak vedl celou řadu úprav od zahrad přes nádvoří až po samotné interiéry, které dovedly Pražský hrad do té podoby, jakou známe dnes. Plečnik sice žil a tvořil v době modernismu, ale svou tvorbu vždy svazoval s historií. Sám totiž obdivoval dějiny a dokázal ve svých dílech citlivě kombinovat novou moderní vrstvu s prvky zcela historickými. Tím dokázal tvořit unikátní stavby, které byly na svou dobu neobyčejně originální.
Královský kostel
Jeho největší realizací se však v Praze nestal Pražský hrad ale kostel na rozhraní Žižkova a Vinohrad. Velký prostor náměstí vyžadoval velkou hmotu. Kostel sám však nijak zvláště velký není. O dominanci prostoru se však stará 42 metrů vysoká věž kostela. Do ní jsou vsazené hodiny, které jsou se svými 7,5 metry v průměru největšími hodinami v republice. Exteriér kostela rovněž nese mnohé symbolické prvky. Celková podoba je inspirovaná biblickým příběhem o Noemově arše. Stavba se odkazuje také k historické podstatě náměstí a ke králi Jiřímu z Poděbrad. Bílé kamenné bloky na jinak temně červené cihlové fasádě mají symbolizovat královský hermelínový plášť. Fasáda se na vrcholu stěn dokonce mírně odklání, jako by se odkláněl límec. Kříž v báni na vrcholku věže má pak zase připomínat královské jablko.
Velikost i intimita
Vnitřek kostela tvoří jednoduchý velkorysý rozlehlý prostor jedné velké místnosti. Nejsou zde žádné sloupy ani jiná konstrukce, která by držela dřevěný kazetový strop. Přívod přirozeného světla je řešen také velmi jednoduše za pomoci řady oken podél vrchního okraje kostela. Významný kontrast v interiéru tvoří barevná kombinace červeného režného zdiva a bílého mramoru oltáře a kněžiště. Vůbec nejzajímavějším prvkem jsou pravděpodobně „levitující koule.“ Jde o reproduktory ozvučení kostela, které jako by pluly v prázdném prostoru nad lavicemi. „Tyhle koule ozvučení mi připadají skvělé, protože velmi dobře doplňují tento prostor. A dodávají mu na nějaké intimnosti, která je pro toto místo důležitá,“ vysvětluje architekt a publicista Adam Gebrian. Přitom tyto koule jsou nepůvodním prvkem, který byl dodán později. To však není vše, co kostel Nejsvětější srdce Páně nabízí. Dole pod oltářem se nachází krypta. Útulné místo nabízí příležitost pro ztišení a modlitbu. „Tady je vidět, že Plečnik byl úplný mistr elementární geometrie. Čtverec, kruh, půlkruh, minimalizované materiály a neuvěřitelně působivý prostor,“ dodává Gebrian.
Návrat důležitosti
I když je tato majestátní stavba zcela přirozeným centrem náměstí Jiřího z Poděbrad, byly doby, kdy byla snaha její význam umenšit. Dřívější komunistická diktatura totiž nechtěla, aby takto důležité místo zaujímal katolický kostel a přeměnou veřejného prostoru se snažila od něj odvést pozornost. Proto je dodnes náměstí poněkud vychýlené. Celá koncepce cest, parčíků a kašny v jižním rohu náměstí měla zdůrazňovat spíše výstupy a vestibul metra, které byly jako dominanta náměstí komunistům milejší. Už dlouhou dobu se tak plánuje revitalizace náměstí. Asfalt nahradí dlážděné plochy, výrazně přibyde stromů. Nejen že se tak zvýší pobytová kvalita v prostoru, ale rovněž se kostelu navrátí jeho přirozená důležitost, aby byl i nadále pravým srdcem Jiřáku.