Na rozhovor přijel v pracovní uniformě, v dobré náladě a s upřímností. Je na něm vidět, že to, čemu se věnuje, dělá opravdu s láskou. Štěpán Šmehlík brázdí tramvajemi žižkovské ulice už 11 let, a je to Žižkovák každým coulem, miluje tuhle část Prahy a užívá si každý den, kdy může být ku prospěchu. Je bezprostřední, a proto se o svoji každodennost řidiče tramvaje dělí i se svými followery na Instagramu, kde jsem na něj narazila a kde mě k sobě přitáhl svou otevřeností.

Stalo se vám někdy, že vás někdo ohrožoval?

Jezdím 11 let, takže za tu dobu mám různé příhody, dokonce jsem zažil konflikt s ozbrojeným opilým mužem. A co při takovém konfliktu děláte? Moc toho nemůžu, nesmím na ty lidi sáhnout. Řeknu příklad, když mi někdo z cestujících nahlásí, že je ve voze bezdomovec, tak já ho nemůžu z té tramvaje násilím vyhodit. V rámci pravidel nemůžu na toho člověka sáhnout. A co v takové situaci můžete dělat? Můžu mu říct „vystupte si, porušujete dopravní podmínky, protože znečišťujete vůz, nemáte jízdenku apod.“ A v případě, že nikam nejde, musím počkat na policii, ale to je problém pro ostatní cestující, kteří spěchají do práce. Jenže když mi to nahlásí, tak už to musím řešit. Buď na mě lidi začnou křičet, anebo se do toho vloží sami a dostanou ho ven.

Když už jsme u toho řvaní, stěžují si cestující na řidiče často?

Od té doby, co je internet, tak si stěžují pořád. Dopravní podnik má na stránkách formulář „podněty a stížnosti“, kde mají cestující možnost buď řidiče pochválit, nebo si postěžovat. Lidi píší opravdu všechno.

Na co si lidé nejčastěji stěžují?

Že jim řidič ujel před nosem.

Co je pravdy na tom, že se řidiči u toho baví a počítají skóre, kolika lidem ujeli.

Není to pravda. Proč bychom to dělali? Byla by to další starost, kterou bychom se museli zabývat. Důležitá věc je, že za tramvají se neběhá, ale na tramvaj se čeká. Protože já ty lidi musím odvážet, a ne pořád na někoho čekat. Já osobně pokud vidím, že má někdo snahu mě doběhnout a mám čas, tak počkám, ideální je, když mi pak poděkuje, mávne na mě, ale nebere to automaticky.

A ještě na něco si stěžují?

Na klimatizaci.

To i já jsem si už chtěla stěžovat. Proč je tam taková zima?

Tramvaje mají v sobě software, který reguluje teplotu, řidič to neovlivní. Ten software odpovídá normám a já to jinak nastavit nemůžu. Můžu celou klimatizaci vypnout, ale v tu chvíli na mě bude klepat někdo jiný, že je mu horko. Nejlepší je, když cestující neotvírají okna, v opačném případě se může stát, že klimatizace nebude pracovat tak, jak má.

A pochvalné maily taky chodí?

Ano, chodí, nejen maily, ale i psané dopisy. Třeba za to, že jsme na ně počkali nebo pomohli se zavazadlem nebo s kočárkem. Nebo že jsme byli milí.

A komunikují s vámi cestující? Ptají se třeba na cestu?

Ptají, ale spíše cizinci nebo turisti z jiných měst, i když na druhou stranu my jsme hodně inteligentní národ a ti naši obyvatelé si cestu dokážou v pohodě najít, umí číst v mapě, co je vylepená v tramvaji, takže ohledně toho otázek moc nedostávám.

Když jsme u těch cizinců, nedávno byl případ malého kluka z ciziny, který se ztratil rodičům, a řidič tramvaje pohotově zareagoval, zastavil a kluka odvezl rodičům.

Takových případů se děje dost, vidíme spousty věcí, všímáme si, vidíme, jestli nastoupí maminka s dítětem nebo ne. Neustále sledujeme dveře, aby někdo nespadl, neskřípl se. Zkušenější řidiči už poznají, že se něco děje, podle chování už ví. Spolupracujeme i s policií, takže když je pohřešovaná osoba, řidiči dostanou popis a stává se často, že je to právě řidič, kdo ztraceného člověka najde.

Vy jste takoví pomocníci, takhle jsem o vás nikdy neuvažovala.

Většina lidí to má stejně, myslí si, že jsme jen stroj, co mačká čudlíky, a pak jim ujede před nosem. A oni na nás napíšou stížnost.

Kde všude jezdíte?

Jezdím převážně na Žižkově, tramvají číslo 9 a 11, ale znát musím celou Prahu, například dneska jsem jezdil v Kobylisích, protože tam byla potřeba posila.

Já myslela, že řidiči mají jednu trasu…

To ne, to bychom se zbláznili. Máme dva rozpisy, první se týká toho, jestli máme ranní nebo odpolední, to víme rok dopředu, a v tom druhém jde o přesné trasy a časy a ty známe týden dopředu.

Jak je možné, že znáte trasu například v Kobylisích, když obvykle jezdíte na Žižkově?

Řidič tramvají musí znát celou Prahu. To se učí během dvouměsíčního kurzu, kde si osvojí nejen technickou přípravu, ale i vedení všech linek. No dobře, ale neříkejte mi, že znáte jízdní řády pro celou Prahu? Jízdní řády máme vytištěné, a podle toho jezdíme, plus nám počítač hlásí časy, v kolik máme kde být, taky nám sám hází výhybky, ale já tu trasu musím znát, protože se může stát, že to nebude automaticky fungovat.

A to se stává?

Když je například vedro, prší nebo je moc sněhu. Je to jenom stroj.

Když jste zmínil ty časy, tak řidičům hrozí pokuta, když odjede ze zastávky dříve, že? Takže ani z jedné zastávky nemůže odjet dříve třeba o půl minuty?

Tak to není, ten jízdní řád, co je na zastávkách, je pouze orientační, my máme časy, kde máme být na konkrétních zastávkách, ale není to na všech, jsou to prostě kontrolní body. A počítač vše odesílá, a ví se tedy, že jsme z nějakého kontrolního bodu vyjeli dříve.

A je těžké to dodržet?

Je. Řeknu příklad – jsem na Hlavním nádraží, mám půl minuty, cestující se mě zeptá, jestli prodávám lístky, já řeknu, že ne, a automaticky zavřu dveře a jedu. Prostě mi někdo ten můj stereotyp naruší… a pak o tom nepřemýšlím a jedu.

Baví vás vaše práce?

Ano, baví.

A co je na tom tak úžasného?

Tak různě, klukovský sen, někdo to bere tak, že něco dokázal, přeci jen umět řídit tramvaj je krásné. Pro někoho je to poselství, pomáhá lidem, protože – i když se to nezdá, děláme to pro ně. A někteří si toho cení, jiní vůbec, jak jsem řekl, berou nás jen jako součást vozu, jako roboty. Já dělám kromě řidiče také instruktora, a to mě naplňuje nejvíc, tam vidím to poselství. Baví mě učit nové řidiče. A díky tomu, že jsem instruktor, svěřují mi různé speciální jízdy, jako je například narozeninová tramvaj či den otevřených dveří. No a pak je ještě jedna krásná věc: vidím první tu krásu, východ slunce, nebo čerstvě zasněženou Prahu.

Jaký máte vztah k Žižkovu?

Narodil jsem se tu a asi tady taky zemřu. Nikam jinam se mi nechce. Nedokážu si představit, že bych bydlel jinde nebo jezdil za jinou vozovnu, než je vozovna Žižkov.

A co se vám na Žižkově líbí?

Ten žižkovský odér. Když se smísí vlhkost ze sklepů s tou rozpálenou ulicí, tak to je ta pravá žižkovská vůně, kterou miluji. Líbí se mi mentalita místních, cítím z nich lásku k tomuto místu, které má nezaměnitelného ducha.

Leave a comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *