Žižkovské podhoubí hospod, hostinců a různých šantánů má po světě své renomé. Tam přeci vznikaly lidové písničky a scházeli se tam bohatí, chudí, pracující i nepracující. Zkrátka v hospodách na Žižkově to žilo už na přelomu 19. a 20. století.
Žižkov a jeho hospody jsou proslulé dodnes, ale před více než sto lety byl v této čtvrti alespoň co se týče hostinců hotový ráj. V roce 1902 se napočítalo 172 hostinců. Vzhledem k tomu, že tehdejší Žižkov měl kolem tisíc domů, vycházelo to tedy na podnik v každém šestém domě. Proto mezi hospodami vládla velká konkurence. Například hostinec v domě „U Libuše“ lákal své hosty na ženské. V časopise Volné slovo pražských předměstí bylo otištěno: „Známá pověstná paní Šubrtka koupila nějakým způsobem hostinec „U Libuše“ ve Veleslavínově ulici a tam bude nyní provozovati své mravní rejdy za pomoci různých ženštin nepěkné pověsti.“
Jídlo v hostincích nebylo nijak drahé, přeci jen Žižkov byl domov různých nádeníků, dělníků a nižších úředníků, proto hostinští nabízeli i slevy při pravidelných večeřích a nedělních obědech. Ten stál například kolem 80 haléřů. Vznikaly i jídelny, které se předháněly v nízkých cenách. Například v Dělnické Kuklově jídelně v ulici Štítného jste si mohli už od pěti hodin ranních poručit dršťkovou polévku za deset halířů. Snídaně na vidličku stála okolo 25 halířů, podobnou cenu měl i oběd či večeře a kávu jste si mohli dopřát za 12 halířů.
A do jakých hospod se tenkrát chodilo? Oblíbená byla hospůdka „U Bulhara“ v Husově ulici. Podnik sice dnes už neexistuje, ale dochovaly se fotografie z roku 1901, kdy do Prahy přijel císař František Josef I. a hned vedle hostince se postavila slavobrána. Restaurace „U Mušků“ v Husově třídě připravovala obědy za 70 haléřů a hospoda „U Slovanské lípy“ dokonce o dvacet haléřů méně.
Zdroj: Jak žil Žižkov před sto lety, Zdeněk Šesták, Academia, 2005