Fotograf David Tichý je znám především tím, že fotí hlavní město, zaměřuje se zejména na Žižkov a z této lokality vznikla krásná výstava s názvem 50 odstínů Žižkova, kterou jste mohli vidět v Poštovní minigalerii na Náměstí Jiřího z Poděbrad. Jedná je již o třetí výstavu Davida Tichého s tématikou Žižkova. David totiž fotí Žižkov už od 80. let, věnuje se tzv. street photo a jeho fotky tak poukazují na symbiózu lidí s městem.
Prahu fotíte téměř denně, co Vás na ni nejvíce fascinuje?
Praha je úžasně fotogenické město, stovky let stará architektura, ale moderní stavby. Stačí se pořádně dívat a člověk pokaždé objeví něco nového. Mám rád i jiná evropská města na focení – Paříž, Londýn, Řím a další. Vždy se tam rád vracím, ale nikdy tam nejsem dost dlouho na to, abych se jako fotograf dostatečně nasytil. V tom má Praha výhodu, trávím v ní podstatně více času.
Odstěhoval jste se na Vysočinu, ale do Prahy jezdíte poměrně často, hlavně za prací, ale i za focením. Nevadí Vám to cestování?
Ano, už nejsem Žižkovák, i když jednou Žižkovák, dycky Žižkovák! Ale na Vysočině je prostě krásně. Cestování mi nevadí, navíc pokud neřídím, mám i čas na čtení, kterému jsem se nikdy moc nevěnoval, teď už mám přečteno několik knih. Začalo mě to dost bavit. Navíc těch sto kilometrů představuje něco málo přes hodinu cesty, takže, kdybych bydlel třeba na jen na konci Prahy a pracoval na druhém, budu cestovat možná i delší dobu.
Fotíte na Vysočině také? Nechystáte nějakou výstavu fotek právě z této oblasti?
Fotím pochopitelně i na Vysočině, ale nejsem typický krajinkář a nikdy asi nebudu. Přírodu mám rád, ale nemám dost trpělivosti na focení zvěře. Takže na výstavu fotek z Vysočiny to moc nevidím nebo aspoň prozatím nemám takové ambice. Stále se věnuji spíše street photo nebo reportážní fotografii. Profesí jsem policejní dokumentarista, takže tohle je vlastně dost podobné, jen téma je jiné. A jak už zaznělo, jsem v Praze dost často, takže stále je co fotit. Poslední dobou je sice trochu jiná situace, ale snad se brzy vrátí život do normálu, nechce se mi fotit prázdné ulice bez lidí.
Fascinuje vás Žižkov, narodil jste se tady a žil jste tady po celou dobu?
Žižkov je taková moje srdeční záležitost, narodil jsem se tady, strávil tady celé dětství a dospívání. Po vojně, když jsem se poprvé oženil, jsem bydlel více v centru na Novém Městě, pár metrů od sochy svatého Václava. Jak šel čas, oženil jsem se podruhé a vrátil se na rodný Žižkov. Takže na Žižkově vyrůstaly i moje děti. Kdo ví, třeba se sem zase někdy ještě vrátím.
Vzpomínáte často na Žižkov, když jste byl malý kluk? Co se Vám vybaví?
Mám ho doslova pod kůží. Při vzpomínce na dětství se mi vybaví žižkovské dvorky a pavlače. Také spousta domů ve spodním Žižkově, místo kterých dnes stojí paneláky. Mám živou vzpomínku například na odstřel domů v Ondříčkově ulici, tam co je dnes legendární samoobsluha Bezovka. Nebo pamatuji, jak začala stavba televizního vysílače v Mahlerových sadech v polovině 80. let. Je toho opravdu hodně.
Nosíte foťák pořád u sebe?
Velký fotoaparát nosím jen cíleně na focení, ale svou bezzrcadlovku mám neustále u sebe. Jednak se vejde i do kapsy a pak se s ním dá i dobře filmovat, čehož často využívám jako iReportér ČT.
Co je podle Vás na focení nejdůležitější?
Nejdůležitější je se koukat kolem sebe, všímat si detailů a pak se je pokusit zachytit fotoaparátem. Další důležitou věcí je fotit opravdu každý den, jde v podstatě o trénink, i proto jsem na Facebooku založil skupinu Fotodeník všedních dnů, do které se může zapojit každý, koho focení baví a společně s námi vytvářet tento fotodeník.