Výtvarnice Alisa s izraelskými kořeny, která se narodila v roce 1947, vyrůstala v době komunismu v malém městečku na Slovensku. Vystudovala školu Uměleckého Průmyslu v Bratislavě. V roce 1967 odcestovala navštívit rodinu v Izraeli a zůstala tam 40 let…

               Po vystudování grafického designu v Akademii Umění Becalel v Jeruzalémě řadu let pracovala jako ilustrátorka knih, učebnic, publikací či plakátů. V roce 1983 se stala členkou umělecké vesnice Ein Hod, kde se věnovala ilustracím energetické struktury lidského těla, inspirovaných jógou, kterou vyučovala v kibucích v okolí. Spolupracovala dokonce s architektem a myslitelem Dr. J. Chajutmanem na ilustracích jeho vizí „Nebeského Jeruzaléma“. Po těchto vizionářských a duchovních obrazech začala nová éra autorčiny tvorby – a to návrat do bolestné pozemské reality – se sérií obrazů „Kořeny“, kterými si vlastně jako dítě rodičů, kteří přežili koncentrační tábory, dělala svou vlastní psychoterapii.

               Od roku 2010 žije v Praze, která ji fascinuje a kterou už několikrát na svých obrazech ztvárnila.  Bydlí mezi „Jiřákem“ a Florou a jak říká v rozhovoru, je to pro ni nej místo.

Po delším čase, stráveném v Izraeli, jsi se vrátila v roce 2010 do již České republiky. Za jakých okolností? A jak rychle se ti dařilo navázat nové umělecké kontakty a přátelské vztahy?

Roku 1967 jsem navštívila rodinu v Izraeli a nevrátila jsem se do komunistického Československa. V Izraeli jsem žila dlouho ve vesnici umělců, dále také v Jeruzalémě. Od 1997 jsem jezdívala navštěvovat mou rodinu v Praze. V roce 2010 jsem měla velkou výstavu v Muzeu Terezín a těsně po návratu do Izraele mi tam shořel můj dům. Po ničivém lesním požáru jsem nový domov a zázemí přirozeně našla v Praze.

Jak dlouho už žiješ v blízkosti Náměstí Jiřího z Poděbrad? Vyhovuje ti život zde, v prostředí kavárniček, vináren, starých činžovních domů?

Mezi „Jiřákem“ a Florou už žiju 10 let a je to pro mne to nej místo v mém věku – příjemné, pohodlné, vše je blízko, výborná veřejná doprava, když chci trochu přírody, vylezu na Parukářku, na Vítkov, nebo si sjedu několik zastávek do Třešňovky. Já osobně jen tak sedět v kavárnách ale nemám zapotřebí, jdu tam, jenom když mě někdo pozve. Mám ráda architekturu z konce 19. století, zvláště domy se secesními ornamenty – těch je na Žižkově dost a jsou většinou pečlivě udržované. Co mi ale hodně vadí, to jsou ty moderní tmavé výškové bytové domy pod Parukářkou, vypadající jako vězeňské cely.

Praha je pro tebe magické místo, plné inspirace. Můžeš nám přiblížit svůj cyklus obrazů o Praze?

Ano, Praha je úchvatná a má v sobě magii. Zpočátku jsem zde pracovala jako průvodkyně turistů ve Starém městě, takže jsem si nastudovala i její historii, do které samozřejmě patří i Karel IV. a jeho vize nebeského Jeruzaléma v Praze. A odkdy jsem tady, miluji a maluji ji – Vltavu, její mosty, věže, kostely, lidi, a to ještě víc v posledních pár letech s přáteli ze skupiny „Urban Sketchers Prague“.

Vystavovala jsi někdy také na Žižkově?

Roku 2018 jsem měla výstavu v Minigalerii Pošty na Jiřáku, kterou spravuje „Club gentlemanů Žižkov“. Z tohoto potom vzešla r. 2019 další výstava ve Farním sboru ČCE na Jarově a pak v listopadu 2021 v Klubu Samaří v Soukenické ulici v Praze 1. Moje poslední výstava „Kořeny“ byla teď v únoru v Galerii Beseder v Praze 9.

V poslední době se také aktivně realizuješ v mezinárodní komunitě kreslířů a malířů „Urban Sketchers Prague“. Tahle parta nadšenců i profesionálů navštěvuje různé kulturní události, zachycuje kolorit dané čtvrti. Co ti spolupráce přináší a jak vlastně fungujete?

„Urban Sketchers Prague“ je pobočka celosvětové neziskové organizace „Urban Sketchers“, organizována dobrovolnými koordinátory, kterým je v současnosti v Praze Jan Vítek. Mimochodem, taky žije na Žižkově. A on také oznamuje veškerá budoucí setkání na webových stránkách a FB profilu této skupiny.

Chodíme a kreslíme krásná a jedinečná místa v Praze, kam bych se sama asi nedostala, např. vyhlídka Tančícího domu, Kostel sv. Tomáše, Smetanovo muzeum, Tržnice na Vinohradské a byli jsme i v přírodě – např. na Babě. Skicovali jsme taky na Žižkově a navštěvovali i kulturní akce, nedávno například pořad k výročí 120 let od narození Jaroslava Seiferta v Atriu, organizovaný tvým spolkem Krasomil. A taky jsme skicovali a zachytili akci „Zažít město jinak“ a těšíme se na další. Nyní v březnu 2022 se bude konat „Prague Sketch Fest“, na kterém se podílejí umělci z celého světa. Dokonce i moji dospívající vnuci se chtějí zúčastnit.

Dá se říct, že i přes tvůj život světoběžníka jsi zde našla domov?

Povahou světoběžník nejsem. Raději jsem spíš v klidu doma, i když jsem byla ještě v Indii, Americe, Španělsku, na Kanárských ostrovech a leckde jinde. No, ale konečně jsem se usadila a tady je to pro mě opravdu nejlepší. Stezky Prozřetelnosti jsou nevyzpytatelné…

Připravila: Radana Šatánková

Obrazový materiál, snímky: archiv H. A. Omer

Leave a comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *