Karel Čapek: Proslulý spisovatel, který dal světu slovo „robot“ a mnoho víc
Česká literatura a kultura 20. století by bez jména Karla Čapka (1890–1938) vypadala jinak. Tento mimořádně všestranný literát, dramatik, novinář a filozof si dokázal získat mezinárodní věhlas a obohatit světovou literaturu nejen originálními příběhy, ale i novými pojmy. Jeho dílo přitahuje pozornost dodnes: inspiruje filmové a divadelní tvůrce, vyvolává společenské debaty a odhaluje nadčasové pravdy o lidské povaze. Kdo vlastně Karel Čapek byl a proč i téměř jedno století po jeho smrti fascinují jeho myšlenky čtenáře po celém světě?
Dětství a rodinné kořeny
Karel Čapek se narodil 9. ledna 1890 v Malých Svatoňovicích, vesnici na úpatí Krkonoš. Pocházel z rodiny lékaře Antonína Čapka a jeho manželky Boženy, rozené Novotné, přičemž hudební a intelektuální prostředí v domácnosti výrazně ovlivnilo jeho pozdější tvorbu. Zásadní roli v jeho životě sehrála také starší sestra Helena a bratr Josef, výtvarník a spisovatel. Společně tvořili umělecky orientovaný trojlístek, který obohatil českou kulturu v literatuře i výtvarném umění.
„Karel byl tichý, ale jeho představivost neznala mezí,“ vzpomínala sestra Helena Čapková ve své knize Moji milí bratři (1936). Tato rodinná soudržnost a sdílený intelektuální svět provázely Čapka celým jeho životem a často se promítaly do jeho díla.
Od studentských let k novinářské kariéře
Středoškolská studia Karel Čapek absolvoval v Hradci Králové a poté se zaměřil na filozofii na Karlově univerzitě. Už v mládí ho přitahoval svět novin a vydavatelství, proto není překvapením, že se brzy zapojil do redakční činnosti. V letech 1917–1921 redigoval společně se svým bratrem Josefem prestižní týdeník Kmen, později přispíval do deníků Národní listy a Lidové noviny.
Novinářská praxe mu poskytla skvělou průpravu: naučila ho přesnosti, práci s fakty a schopnosti nahlížet na problémy z více úhlů. I díky tomu se z něj stal vyhledávaný autor fejetonů a publicistických textů, které vycházely nejen v českém, ale také v mezinárodním tisku.
Literární vklad světu: Od utopických dramat k pohádkám
Čapkovo jméno se nejvíce proslavilo v roce 1920, kdy spatřilo světlo světa drama R.U.R. (Rossum’s Universal Robots). Právě v této divadelní hře se poprvé objevilo slovo „robot“ – termín, který navrhl jeho bratr Josef. Pojem postupně zdomácněl v celosvětových jazycích a stal se neodmyslitelnou součástí sci-fi žánru.
Mimo R.U.R. patří k Čapkovým klíčovým dílům Válka s mloky, Bílá nemoc či Matka. V nich se věnuje tématům morálky, zneužívání moci, humanismu a hrozbám technologického pokroku, jež lidstvo neumí správně uchopit. Na opačném konci spektra jeho tvorby nalezneme půvabné Povídky z jedné kapsy, dětsky laděné pohádky či tzv. apokryfy, kde se s hravou nadsázkou zabývá mytologií a biblickými příběhy.
„Být člověkem znamená být zodpovědný,“ připisuje se Čapkovi v komentáři pro Lidové noviny (zdroj: archiv Národní knihovny). Tato slova se stala jedním z hesel, jež odrážejí humanistický rozměr jeho tvorby.
Čapek a demokratické ideály
V meziválečném období se Karel Čapek stal jednou z výrazných postav české intelektuální scény. Svou prací podporoval ideály mladé Československé republiky a úzce se přátelil s jejím prvním prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem. Výsledkem jejich rozhovorů jsou známé Hovory s T. G. Masarykem, které Čapek sestavil jako osobité memoáry prezidentových myšlenek. Přátelství s Masarykem bylo pro Čapka klíčové: utvrdilo ho v přesvědčení, že demokracie a osobní zodpovědnost jsou hlavními pilíři svobodné společnosti.
Růst hrozby totality
Ve 30. letech však narůstá stín fašismu v Evropě. Čapek nepřestával ve svých fejetonech a veřejných projevech varovat před nebezpečím extremistických ideologií. Navzdory nenávistným útokům, kterým začal čelit ze strany radikálů, zůstával věrný svým hodnotám a odmítal své postoje zmírnit. Bohužel jeho zdraví už v té době bylo podlomené a dramatické události roku 1938 pro něj znamenaly enormní psychickou zátěž. Zemřel 25. prosince 1938, krátce před začátkem druhé světové války, a tak se nedožil nejtemnějších kapitol, před nimiž varoval.
Odkaz, který překračuje hranice i století
Na Čapkově odkazu je fascinující, nakolik je dnes stále aktuální. Jeho díla se dočkala stovek překladů a řady zfilmovaných či divadelních adaptací. Zůstává inspirací pro spisovatele, filozofy i vědce zabývající se umělou inteligencí nebo robotikou. V době, kdy společnost řeší etické otázky související s moderními technologiemi a sociální odpovědností, je Čapkův humanistický apel mnohem víc než jen literární vzpomínkou – je živou výzvou k zamyšlení.
Spisovatel a dramatik Václav Havel ve svém projevu pro Svobodnou Evropu (1989) uvedl: „Čapek by se dnes jistě znovu ptal, zda lidé vládnou svým vynálezům, nebo vynálezy lidem.“
Tato slova dokumentují, jak se Čapkovy otázky a obavy promítají i do současných společenských témat.
Karel Čapek byl jedinečný novinář, spisovatel a dramatik, jehož dílo si klade naléhavé otázky o lidské povaze, zodpovědnosti a moci. Varoval před riziky totality a vírou v jednoduchá řešení, přičemž nezapomínal na humor, hravost ani jemný ironický nadhled. Jeho umělecká i lidská integrita slouží jako zářný příklad toho, jak může literát v bouřlivé době přispět k obraně svobodné společnosti.
Dnes se stává Karel Čapek osobností, jejíž význam možná roste úměrně s rozvojem technologií a měnících se společenských zvyklostí. Znovu a znovu nás přivádí k myšlence, že opravdová hodnota pokroku se měří nejen technologickými inovacemi, ale hlavně lidskostí. Tato otázka stojí za úvahu i nyní: umíme skutečně vést svět k lepšímu, nebo pouze předstíráme pokrok, zatímco nám uniká podstata vzájemné lidské odpovědnosti?
Právě proto zůstává Karel Čapek jednou z nejdůležitějších českých osobností, které by neměly upadnout v zapomnění. Pokud vás kdy bude v novinách, knihách či digitálních archivech Čapkovo jméno provázet, vězte, že jste narazili na autora, jehož ideály a náměty mají sílu obohatit každou novou generaci čtenářů.