Petr Robejšek: Jak kapitalismus proměnil zákazníky v surovinu

V nedávném podcastu „Příběh o kyvadlu mezi dobrem a zlem“ se politický filozof Petr Robejšek zamýšlí nad vývojem kapitalismu a technického pokroku, který prošel znepokojivou proměnou. Co dříve sloužilo ke zlepšování života lidí, dnes se stává nástrojem k jejich využívání a kontrole. Jak jsme se dostali do situace, kdy jsme z pánů spotřebitelů skončili jako pouhá „surovina“?

Zlaté časy zákazníků a počátek úpadku

Robejšek začíná svůj příběh v době, kdy zákazník skutečně vládl trhu. Po druhé světové válce síla spotřebitelů rostla, a podnikatelé byli nuceni nabízet produkty, které lidé opravdu chtěli a potřebovali. Heslo „náš zákazník, náš pán“ se stalo hlavním mottem tehdejšího kapitalismu. Dokonce i pokusy, jako byly například svítící pneumatiky nebo kříženec mobilu a herní konzole N-Gage, byly trhem rychle odmítnuty. To ukazovalo moc spotřebitelů, kteří měli schopnost řídit směr, kterým se podnikání vydávalo.

Ovšem v 80. letech 20. století se začala situace měnit. Konzumní společnost nasycená zbožím začala ztrácet zájem o neustále nové produkty. Na začátku nového tisíciletí se vytratila výnosnost masové výroby, což znamenalo konec epochy, kdy zákazník byl pánem. Kapitalismus se začal nenápadně, ale důrazně loučit s myšlenkou „blahobyt pro všechny“. Nejpozději od finanční krize v letech 2008–09 se podle Robejška světové hospodářské superelity začaly starat pouze o růst vlastního bohatství. Výrobky přestaly sloužit lidem, jejich kvalita klesla, a zisk se stal jediným cílem.

Od „pána“ k „zdroji“ a pak k „surovině“

Robejšek popisuje, jak se kapitalismus transformoval a zákazník přestal být pánem, aby se postupně stal zdrojem pro podnikání. Pravidlo „náš zákazník, náš zdroj“ se uplatňuje například tehdy, když si sami na internetu hledáme ubytování, vyplňujeme letenky nebo používáme automatické pokladny v supermarketech. Zákazník pracuje zadarmo pro korporace, které mu prodávají své služby – často bez jeho uvědomění.

Další fáze je ještě temnější. Podle Robejška se dnes zákazníci stali surovinou pro ekonomické vytěžování. Pračky, které se rychle porouchají, nebo automobily s kratší životností – to vše zvyšuje zisky korporací. Moderní průmyslové elity dnes vytvářejí inovace, které nejsou zaměřeny na zlepšování života, ale na ovládání, vytěžování a manipulování lidí. Algoritmy nákupního chování, vnucené standardy bydlení, kontrola pohybu – to vše nás proměňuje v pouhou surovinu.

Kyvadlo podnikání a zhoršování jako nový normál

Petr Robejšek hovoří o tom, jak se kyvadlo podnikání, které se dosud zaměřovalo na zlepšování, pohybuje opačným směrem – ke zhoršování. Sklon ošidit zákazníka byl vždy přítomen, ale nyní došlo k jeho institucionalizaci. Korporace díky své tržní moci ovlivňují ostatní výrobce, a tak zákazník nemá šanci koupit kvalitnější a levnější zboží jinde. Kontrola médií, vědy a státních orgánů navíc zajišťuje, že nikdo nehlídá kvalitu produktů a zájmy spotřebitelů.

Korporace dnes užívají média a politiku k tomu, aby nutili spotřebitele kupovat produkty, které nechtějí a často ani nepotřebují. Sortiment zahrnuje například elektroautomobily nebo vakcíny, které lidem vnucují. Změna směru zlepšování na zhoršování se tak týká i politické a kulturní sféry. I v umění vidíme demonstrativní odklon od krásy k ošklivosti. Tvořivost je nahrazována povrchní originalitou.

Jak z toho ven? Hledání alternativ k deterioraci

Robejšek nabízí také zamyšlení nad tím, jak tento trend zvrátit. Podle něj musíme přestat hledat smysl světa pouze v číslech, kvantitě a rychlosti. Cesta k nápravě vede přes omezení konzumismu a návrat k hodnotám, které nelze měřit pouze číselnými údaji. Navrhuje pasivní odpor v podobě odmítnutí nepotřebných produktů a důraz na samosprávné společnosti, výrobní družstva a výměnu služeb.

Důležité je také začít hledat smysl života v kvalitativních, nikoli kvantitativních měřítkách. Robejšek varuje před „technotyranií“, která nás čeká, pokud se nezměníme. Společnost by se mohla stát pouhou „farmou na pěstování lidí“, kde budeme žít v podmínkách určovaných superelitami. Abychom se tomu vyhnuli, musíme začít hledat „slova“ místo „čísel“, protože slovům vládne člověk, zatímco čísla vládnou nám.

Vlastní zamyšlení: Jaký je náš další krok?

Petr Robejšek ve svém podcastu vykresluje obraz světa, který by nás měl znepokojit a přinutit k zamyšlení. Otázkou ale zůstává, jak konkrétně každý z nás může přispět ke změně? Pravděpodobně se to nebude dít přes noc a ani to nebude jednoduché. Musíme začít malými kroky: například se soustředit na podporu lokálních podnikatelů, kteří si ještě uchovávají smysl pro kvalitu, a odmítnout zapojení do systémů, které nás nutí do pozice „zdroje“.

Je důležité uvědomit si, že každý náš nákup a každé rozhodnutí, jak trávíme svůj čas a jaké služby používáme, posílá signál. Pokud budeme hlasovat našimi peněženkami a budeme se soustředit na produkty a služby, které skutečně zlepšují naše životy, přispějeme k tomu, aby se síla kyvadla začala pomalu překlápět zpět na stranu pozitivního vývoje.

Klíčová je také vzdělanost a informovanost. Lidé musí chápat, jak fungují ekonomické a politické struktury, které určují náš život. Bez znalostí zůstáváme zranitelní vůči manipulacím. Musíme se více zajímat o to, jak a kdo ovlivňuje naše každodenní rozhodnutí. Teprve pak budeme moci najít způsoby, jak znovu získat kontrolu nad svými životy a vrátit smysl pokroku jako nástroje pro zlepšení, ne pro vykořisťování.

Robejškova výzva k tomu, abychom si vážili hodnot, které nejsou vyjádřitelné penězi, je v této době klíčová. Vraťme se k tomu, co dává našemu životu hlubší význam – k mezilidským vztahům, kreativitě, autentickému prožitku a svobodnému myšlení. Je to náročná cesta, ale pokud se jí chopíme, může to být naše cesta z „pracovního tábora“ k nově nalezené svobodě.