Když jsem byla malá, v televizi běžel pořad s názvem Bajky. Jeho autorem byl Michael Bond a figurovalo v něm několik kreslených postaviček s bylinkovými jmény jako Paní Rozmarýna a Pan Bazalka, pes Kopr a zahradník Bobkový list. Ale můj ze všech nejoblíbenější byl okouzlující indický zaříkávač hadů zvaný Pashana Bedhi, který prodával hůlku z hřebíku a zpívával si písničku, kterou ostatním dodával klid: „Když máte profíka, tak si dejte šlofíka.“ Dnes už to možná tak nevyznívá a doba je jiná, ale ten jeho obrovitánský turban spolu s magickým zaříkávačským píšťalem a univerzálním velsko-indickým přízvukem mi jako dítěti učaroval a pořád si myslím, že to byl bezva seriál. Rozhodně lepší než jiné pořady a seriály pro děti z té doby.
Zdá se, že podobně jako kvalitní televizní pořady pro děti se i zaříkávání hadů nějak vytrácí, částečně asi proto, že vlastnit v Indii (nebo kdekoli) kobru není jen tak, a pak také kvůli těm bojovníkům za práva zvířat, kteří tvrdí, že je to kruté. Ale pokud jste si to vždycky toužili zkusit, tady je návod.
Nejdřív si seženeme kobru. Existuje jich asi 16 druhů a všechny jsou jedovaté, i když některé více než jiné. Takže si pořídíme nějakou méně jedovatou (zeptejte se v Chovatelských potřebách). Tady je čas na bezpečnostní varování: hadi uštknutí je vždy zapeklitý problém, který může příležitostně skončit i smrtí. Trénujeme proto na jedné straně obřího zaskleného okna a kobru (s profesionálním škrtitelem hadů) máme za ním. Jestliže na toho chudáka kobra zaútočí, je to čistě jeho problém.
BUDEME POTŘEBOVAT
- Košík s víkem (jaký známe z dokumentárních snímků)
Píšťalu pungi (nástroj, který se vyrábí z tykve)
OBLEČENÍ
Tradičním oděvem je bílý turban s nějakými těmi náušnicemi a náhrdelníkem z mušlí, plus bederní zástěrka a obnažená hruď. V našem případě – jsme dámami, které vyznávají ženskost – však pravděpodobně sáhneme po lurexových plavkách.
POSTUP
Hodíme se do gala, hada si vložíme do košíku a zavěsíme si ho přes rameno na bambusovou tyč.
Rozbalíme své nádobíčko někde poblíž Tesca nebo tam, kde je šance, že se shromáždí dav, a posadíme se na turka, košík před sebou.
Sundáme víko z košíku a dáme se do hraní. Kobra se vyplazí ven a může roztáhnout krk v širokou kápí. K tomu dojde poměrně nezávisle na našem úsilí, protože zavřeme-li jakoukoli kobru byť jen na chvíli do košíku a pak jí uvolníme cestu, přirozeně odtamtud vystřelí, jako by se probrala z klimbání v pánském klubu. Vztyčený postoj je její přirozenou obrannou pozicí, stejně jako její roztažená kápě, se kterou vypadá větší a hrozivější. Pokračujeme v pískání a kolébáme se dopředu a dozadu; had nás bude pohyb hypnotizujícím vlivem hudby napodobovat. Ve skutečnosti hadi neslyší tak jako my, i když jsou citliví vůči vibracím. Ale neujde jim jediný pohyb, a proto budou kopírovat kývavý pohyb píšťaly.
Kobry jsou přirozeně defenzivní tvorové, takže je zapotřebí pořádná dávka provokace, aby se naše kobra nechala vyprovokovat a zaútočila (ne že bychom to chtěly). Raději se pasivně vzpínají a dělají to tak i ve volné přírodě velice dlouho, i v případě, že jsou zahnány do rohu. Kromě toho je píšťala pungi poměrně tvrdý nástroj, takže když do ní had párkrát kousne, uštědří mu to pořádnou lekci o tom, že v porovnání se starou tvrdou tykví mají hadí zuby ještě co dohánět. V každém případě bychom měly sedět mimo dosah palebné linie, která činí jen asi třetinu délky kobry. Ani kobra není jojo. Až se do toho časem dostaneme, můžeme dle libosti třeba pusinkovat kobru seshora na čelo. Na rozdíl od jiných hadů útočí kobra směrem dolů, a tak nedokáže uštknout nic, co se nachází nad ní. Však až svého hada poznáme, budeme vědět, kdy už má dost a chystá se vylít si na nás svou zlost.
Chceme-li přesvědčit hada, aby zalezl zpátky do svého doupěte, jednoduše přestaneme kývat svou píšťalou a on už se ponoří do bezpečí a pohodlí svého stinného košíku sám.
Nechápu, proč hady nezaklíná víc lidí.
Napsat komentář